Stáje pro ohnivce

Zde jsou obrovské stáje pro ohnivce.  A ano vidíte správně jejích stáje jsou v hoře. Prvních několik stájí tam jsou ohnivci z Hvězdné letky
Stáj č. 1-  Serafína
Stáj č.  2                      Adari                                                                
Stáj č. 3
Stáj č. 4
Stáj č. 5
Stáj č. 6
Stáj č. 7 Shadow
Stáj č. 8- Arizona
Stáj č. 9 Aaron
Stáj č.10
Stáj č. 11
Stáj č. 12
Stáj č. 13

Brzy ráno se vykradl ze svého pokoje, a dostal se ke stájím. Vždycky to tak dělal. Ne jen kvůli tomu že Serafína byla zvyklá na něj v podstatě od malička. A navíc po tom co se někteří ohnivci z nějakého důvodu chovali agresivněji než obvykle už vůbec nenechal ty kteří se o ostatní ohnivce starají aby se nějak starali o Serafínu. Možná za to nemohli, ale prostě jistota je jistota. Otevřel stáj a vzal si dovnitř všechny potřebné věci.
Serafína ho přivítala tím že vyfoukla jiskřičky "Taky tě rád vidím" usmál se a dal před ní to jídlo . Věděl že jí chutná, vždycky. Nakonec ji začal kartáčovat

Stáje
Byla ospalá, vyřízená a bohové vědí co ještě všechno, ale..ze všeho nejvíc si přála vidět svou Azi. S kapsami plnými dobrot se potichu ubírala ke stájím. Trhla sebou a zvedla zrak, aby se mohla ještě více podivit. Stáje v hoře? Vždyť těm koníkům bude zima! I když..může být dračí krvi zima? Pohodila černými kadeřemi a vešla dovnitř. Ani se v první chvíli neuvědomila, že tam není samotný dvojnožec, ale po pár krocích se jí nechtělo vracet a zdravit. Teď pouze chtěla trávit čas Arizonou, která právě vystrčila hlavu a zaržála na uvítanou. "Ahoj moje holka." Melodicky broukla a zasmála se, když ji koňská tlama začala lechtat na těle, hledajíce něco k snědku.

Stáj č 1
Serafína taky byla docela vysoká, Spokojeně frněla když ji Marcus kartáčoval dost pečlivě. Vždycky si s tím dával podle ostatních až moc velkou péči. Ale Marcovi to dělalo radost o svoji Serafínu takhle pečovat. Rozčesávat hřívu každý den a tak. Povídat si s ní. Sice přeci patřil do Hvězdné letky kde ještě nebyl skoro nikdo. Prý ti nejlepší z nejlepších, to tvrdí ředitel. Ale tak tedy když je navštívil jeho otec byl Marcus ujišten že mu dělá jen a jen radost. "No já vím že to máš ráda" usmál se a objal ji kolem krku. Pak někoho uslyšel a vykoukl ze stáje no byl ve vnitř no.

Stáje
Kdyby byla zvíře, střihla by uchem přesně tak, jak to udělala Arina. Zvedla vysoko hlavou a mohutná křídla si přitiskla více k sobě. Slyšela mužský hlas a kdyby ho měla identifikovat, určitě někde blízko vchodu. Rozhodovala se, zda-li se má sebrat a jít se seznamovat, už přenášela váhu na jednu nohu, když ji její Ohnivice čapla a cop a přitáhla k sobě. "Dobrá dobrá." Odevzdaně pravíce, uhladila si své vlasy. "Budeme se tedy schovávat." Pousmála se a podrbala Arinu na nozdrách. Kobylka potěšeně zašvihala ocasem.

STÁJE C 1
"Já vím já vím" zasmál se. Vzal postroj a Serafína sklonila hlavu. "Slíbil jsem ti projížďku tak to dodržím..Přeci jenom když nás a pár dalších označil za Hvězdnou letku tak ať je hrdý" Proč taky ne že jo? Nakonec když dal své Serafíně sedlo. Otevřel stáj kde byla a vyvedl ji ven. Podle ní byl na ni krásný pohled krásná rudá barva..jakoby se snad i leskla.
"Já vím že se těšíš až se provětráš..Stejně jsme to slíbili profesorovi však víš koho myslím" na souhlas vyplivla trochu jisker.

Stáje
Oh, tak nějak začala zjišťovat s kým že to tady je. Chytíce Ariinu tlamu, vysunula se pryč boxu. Jeho ohnivec, tedy ohnivice abych byla přesná, vypadala jako krvavě rudá dračice. "Krasavice což?" Usmála se a otočila se na svou kobylku, která zvědavě začala vystrkovat hlavu z boxu pro lepší rozhled. "Zdravíčko." Pronesla více nahlas, ne už jen sobě a zvedla ruku v gestu pozdravu.

Stáje
Serafína nedočkavě mrskla ocasem ze strany na stranu. Podrbal ji za uchem. Pak koukl za zvukem. Zdá se že někdo zde byl taky za svým zvířátkem. Musel se nad tím vším aspoň trochu pousmát. "Zdravím" usmál se na dívku. Serafína ji však ostražitě sledovala. "Jsem Marcus Bloomer" představil se a doufal že jí to přijmení nepřipomene otce. On sice byl známý a tak ..Ale prostě..

Stáje

"Aby bylo jasno, lásko, já z toho taky nejsem zrovna nadšená, ale zvykneš si." Našpulila rtíky a pohladila svého ohnivce po šíji. "Adari, je ti ale doufám jasné, že tě teď budu vytahovat ven o to častěji, že?" Zasmála se a o pár kroků ustoupila. Sepnula si lehce navlněné, špinavě blonďaté hlavy do rádoby upraveného drdolu a rozhlédla se kolem. Jistě, pár lidí zahlédla, ale nevěnovala jim příliš pozornosti, zrovna měla velice záživnou věc na práci. Přemýšlela, zda má být znepokojená, že nestrávila ve své rodině ani pět let a už ji kamsi posílají, nebo nadšená, že může "studovat" zrovna zde -a s Adarim. Adariho vyhřebelcovala a teď už si jen pohrávala s jeho bíle zbarvenou hřívou. Když se ozval pozdravil, vypískla a rychle si dala ruku před pusu. Vykoukla z boxu a až poté zjistila, že to nebylo mířeno na ni, nýbrž na kohosi ve vedlejším boxu. Zvědavě si prohlížela oba dva a prozatím mlčela.

Stáje
Kývla hlavou a odfoukla otravné prameny z obličeje. Opřela se o hrazení vedlejšího boxu. "Vivienne Riannon." Na slušné vychování se v bohaté rodině hold nezapomíná. Vysekla menší poklonu. "Stačí Viv." Pousmála se a znovu přejela pohledem jeho kobylu. Znalecky přikývla. "Máš sakra štěstí na tuhle fešandu." Tlumeně hvízdla. Všimla si že přibyl ještě jeden človíček, který rozhodně nevypadal na to, že se hodlá socializovat. Proto si jen odevzdaně povzdechla a přesunula pohled zpět na Marcuse.

Stáje
Přikývl a trochu se tedy usmál "Tak Tedy Viv..Těší mě" usmál se a taky se mírně poklonil. Trošku se ušklíbl při tom co Viv řekla. "Táta mi ji přinesl ještě když byla skoro mládě..ale Krasavice je..Vždit se oní každý den taky starám"to do něj ale Serafína již nedočkavě trochu strčila. "Jo hned..Tak Viv omluv mě.. Serafína se už chce proletět a ještě se musíme stavit za ředitelem" řekne trošku omluvně A pak se tedy otočí k odchodu.

Stáje
Nic neřekla, jen se usmála a kývla. Možná že chtěla říci to stereotypní- tak snad příště, ale díky Arině nic nestihla, neb když už nevěděla jak ji donutit aby si ji Viv všimla, znovu se ji podařilo chytit konec jejího černého copu. Jistě že se dožadovala čištění, neb je to přeci dámička. Tak se tedy chopila kartáče a hřbílko a jala se vydrbat z její srsti ten nepořádek, který se tam válením dostal. Arizona spokojeně natáhla hlavu a švihala ocasem.

Stáje
Přišla si trochu divně, když na ně tak výzvědně zírala a o to víc, když si jí to děvče všimlo. Trhla hlavou zpět ke svému ohnivci, který ji již nedočkavě kousal na paži. Tedy ono to bylo spíše takové ožužlávání, nikdy by si nedovolil jí ublížit. "Adari." Šeptla káravě, když si odfrkl. Jen co skončila starání se o to, zda má dostatek všeho, co potřebuje a čištění srsti, kopyt i peří, vylezla opatrně ze stáje. Chvíli už si myslela, že se tu složí na zemi, jelikož jaksi nebyla zvyklá na ten přestupek ze stáje do volného  prostoru rozprostírajícího se kolem, ale naštěstí to vychytala a jen tak tak se zachytila o stěnu stáje, načež jí podklouzla noha na kameni a ona skončila na zadku. Opravdu byla mistryně v upoutání pozornosti -chtě nechtě. Spíše nechtě. Vyplašeně se ohlédla po dvou, zda si jí nevšimli a poté s oddychem sklonila hlav a sesbírala se ze země. Chtělo by to vyletět si. Adari se toho pohledem přímo dožadoval. Podivným způsobem si čechral pírka křídel a snažil se je roztahovat. "Fajn, fajn jak chceš." Souhlasila Ginny s pokývnutím hlavy a protáhla se. Teď už jen připravit ho na ven.
Ledabyle upravené vlasy nadskakovali při každém zběsilém poskoku Adariho, který cválal dál a dál. Nevadilo jí to, na jeho chování tohoto stylu byla naprosto zvyklá, tudíž ji to nepřekvapovalo a byla ráda, že se Adari chvíli může vyblbnout dál od ostatních. Ne že by Ginny vadila společnost, to Adari tu byl ten samotářský.

Stáje-Dům ředitele-Krtčí hora
Před stájemi nasedl na Serafínu ale pobídl ji hlasem "Serafíno ty moje krasavice je čas se proběhnout k ředitelovi" nikdy by do ní nekopl tak jak své ohnivce a podobně pobízeli ostatní. Serafína se tryskem rozeběhla k domu pana ředitele a tak tam za chvíli byli. On už tam čekal. Nakonec tedy řekl co potřebuje a Marcus přikývl "Vy jste tu šéf!" usměje se a opět hlasem pobídne Serafínu ta se opět rozeběhne ale nyní už ke vchodu a pak už skočí slušnou rychlostí letěla ke krtčí hoře a to na ní ještě bylo pomalý.

Stáje
Luke se usmál. S Shadowem taky trénují, ale rozhodně né každou noc. Koukl na Serafínu. Marcus si s ní hodně povídá. To Luke se svým ohnivcem skoro vůbec. Né že by Luke nechtěl, to spíše Shadow ignoruje. Ze začátku poslouchá, ale pak se prostě k Lukovi otočí zády. Což často znamená, Už si nechci povídat. No jo. Každý ohnivec má jinou povahu. Pak koukl na Marcuse. Usmál se na něj a přitlačil ho ke zdi. Svoji pravou ruku se opřel o zeď vedle Marcusovy hlavy. Přiblížil se k němu blíž. "Příště to určitě se Shadowem vyhrajeme." Pousmál se a znovu ho políbil.

**Stáje**
Pozoroval Lukeho, Luke ho přitlačil ke stěně a Marcus se usmál. "Mysliš jo?" Ušklíbl se na něj a v tu chvíli ho Luke políbil. Byl to příjemný pocit a to hodně polibek mu po chvilce oplatil. Pak na něj koukal a trošičku se usmál a tak tajemně
Přišel si že mu bylo hezky

Stáje
Jakmile mu Marcus polibek oplatil, musel se usmát. Pořád držel Marcuse přitlačeného ke zdi. A jen tak ho nehodlal pustit. Díval se mu do očí a pak se ještě víc přiblížil, až se ho skoro dotýkal celým tělem a znovu ho začal líbat. No, jo. Hold se mu to líbilo a když Marcus neprotestoval. Ale popravdě byl hodně rád za to, že Marcus neprotestuje, protože to znamená, že je buď bisexuál, nebo ještě lépe gay.

Stáje
Nutno poznamenat že Serafíně chtěl dát odměnu za to jak si skvěle vedla ovšem teď mu tohle přišlo lepší
. Cítil Lukeho tělo a rozhodně neprotestoval bylo to příjemné. A přesto ho z toho vše vyrušiko kopnutí kopyty že Stáje č 1. Podle Serafíny mu to až asi trvalo dlouho. Trochu se od Luja odlepil aby mohl mluvit. "No...." Leze to z něj jak z chlupatý deky. "Ehmm.. ještě jsem slíbil něco Serafíně ehm" díval se na Luka ne nesnažil se z toho vykroutit na druhou stranu nestál o to aby vykopla Seraf dveře.

Stáje
Stejně jako Marcuse, tak i Luka vyrušilo kopnutí kopytem do dřeva. No možná to bylo dobře, že to Serafína přerušila, protože se to Lukovi opravdu hodně líbilo, a kdo ví, co by se mohlo po pár dalších sekundách stát. Usmál se a poodstoupil od Marcuse, aby mohl projít. Přeci jen byl u něj dost blízko, takže se skoro nemohl nikam pohnout. Pak pohledem zabloudil dozadu ke stáji, kde byl Shadow. Ten ohnivák se divně díval jejich směrem. Když však navázal s Lukem oční kontakt, schoval hlavu zpět do stáje. Luke se uchechtl a koukl na Marcuse. "Co máš teď v plánu?" Zeptal se ho. Přeci jen Luke sám neví, co by teď měl jít dělat. Hodiny mu začínaj až za necelé dvě hoďky. Takže spousta čau.

Stáje
Nemůže říct že by se mu to nelíbilo právě naopak heh. Jen se promýkl kolem Lukeho a usmál se na něj. "Nyní? Půjdu dát to co jsem slíbil Serafíně..A pak už by jsem se mohl konečně podívat na učení" zamyslel se a zašel k Serafíně do stáje, donesl jí tam tu její oblíbenou mňamku. Odměna za to že se tak držela dobře. Pak vyšel a pousmál se na Luka

Stáje
No...Luke by se taky měl občas kouknout na učení. Jako akademii zvládá zlatou střední cestou, ale proto, aby si to udržel, se taky musí snažit. Pousmál se na Marcuse. "To s tím učením je dobrý nápad. Taky bych se měl na to kouknout." Uchechtl se. Pak se přiblížil k Marcusovi a znovu ho políbil, prostě si nemohl pomoct. "Bylo by fajn se učit společně." Nadhodil.

Stáje
Polibek mu oplatil, a pak se při slovech které Luke pronesl se usmál. "Tak se budeme učit společně co ty na to?" usmál se na něj.

Stáje - pokoj
Utřel si jeden koutek úst a usmál se. "Dobře." Opravdu líbání kluka je úplně něco jiného než líbat holku. A ještě k tomu líbat Marcuse. Pak Lukovi něco došlo. Vždyť se na to učení nebude moct ani soustředit, když tam bude Marcus. No snad to nějak zvládne. Usmál se. "Můj spolubydlící v pokoji teď nebude, takže pokud nic nenamítáš, tak by jsem se mohli jít učit ke mně." Zeptal se ho. Přeci jen, Luke se vždy dá do učení, když je jeho spolubydla v trapu. V tenhle čas mívá většinou už nějakou hodinu.

Stáj č. 9 -> Krtčí hora
 Líně se došourám do stájí. Cestou minu dva kluky, kteří zrovna někam odcházejí a krom nich tu nikdo není. Prohrábnu si vlasy a dojdu do stáje číslo devět, kde právě žije můj ohnivec. "Zdar." Brouknu potichu ale moc dobře vím, že mě Aaron slyšel. Naštvaně zafrká a přešlápne na místě, jako by mi chtěl dát najevo, kde jsem sakra tak dlouho byl. "Promiň no..." Vejdu dovnitř a popleskám ho po boku. Sice s Aaronem chodím trénovat často ale dneska se mi zrovna nechtělo tak brzo jak je zvyklý. Zkontroluju jestli má dostatek vody, krmiva a jakou má dneska náladu. Podle toho jak se chová nemá moc dobrou. Povzdechnu si a přehodím přes něj sedlo a další věcičky, abych s ním mohl lítat. V tichosti se vyšouráme ze stáje, naskočím na něj a on už si najde rychlostí střely východ ven sám. Pevně se chytnu a nechám ho letět kam chce, však on ví kde jsou hranice kam může. "Směr Krtčí hora." Pobídnu ho a on se tam poslušně vydá svou vysokou rychlostí.

Stáje-pokoj
Jen se na něj usmál, ačkoliv pravda zde byla taková že nejspíše se ani nezvládne učit, ale snad to nějak zvládne. "Nenamítám, můžeme se jít učit k tobě"usmál se na něj přátelsky a tedy společně s ním se rozešel k jeho pokoji.